Nelegální obsah PC

Existuje spousta mýtů o tom, co je na počítači legálně a co nelegálně. Také je rozdíl v tom, co tam máte doma a co v práci. I když v podstatě věci rozdíl není, spíše v pravděpodobnosti odhalení a postihu. A zmatek do problematiky vnáší i různé podivné organizace, které by do problematiky s radostí zavedly komunismus. Některé už si myslí, že je.

Podle BSA | The Software Alliance se v České republice používá přes 34% softwaru nelegálně. Do toho nejsou zahrnuta audiovizuální díla – zejména filmy a hudba. Přitom nelegální je už i pouhá přítomnost autorským zákonem a licenčními podmínkami chráněného obsahu v počítači. Platí, že obsah počítačů, u něhož není k dispozici oprávnění jej používat (nabývací doklady, smluvní ujednání,  licenční smlouva) a jehož legálnost nelze prokázat jiným způsobem, je standardně považován za nelegální obsah.

Nelegální obsah je… Zkusíme přirovnání.

Představte si, že jdete po ulici a před nějakou prodejnou stojí kolo. Většina lidí prostě jde dál. Ale najdou se tací, kteří ho klidně vezmou (protože není zamčené, nebo ho dokonce „odemknou“) a odjedou na něm. Podle hodnoty kola se dopustili přestupku nebo trestného činu. A je jedno, jestli se chtěli „jenom“ svézt nebo ho dále prodat.

A teď si představte, že takové cizí kolo máte v garáži. Nezáleží na tom, jak se tam dostalo. To vysvětlujte, až vám na to někdo přijde. Přestupek nebo trestný čin? Záleží na hodnotě. Ale dokud někdo neprokáže, že vám nepatří, je vaše.

S programy je to stejné. Skoro. Vlastně je to jinak. Obsah počítačů je totiž nehmotný majetek. Na rozdíl od hmotného majetku (kolo), kde se obecně předpokládá, že je vlastněn legálně, dokud se neprokáže opak, u nehmotného majetku je to obráceně – dokud se neprokáže oprávnění tento majetek používat, je nelegální (= kradený). Vyplývá to hlavně z toho, že se dá velmi lehce krást – kopírovat, množit. A z toho plyne, že i když si jej koupíte, můžete ho mít nelegálně – stačí když ztratíte doklad o koupi a nemůžete legálnost prokázat.

A teď přichází ta správná legrace zejména pro firmy a organizace. Protože nelegální obsah se na počítače nedostane jen tak sám od sebe. Vždy za tím je člověk – zaměstnanec. Čím více počítačů, tím více lidí a tím větší pravděpodobnost, že se něco nelegálního objeví. Lidé totiž nehmotný majetek nevnímají stejně jako hmotný. A neznají problematiku.

A když se hodnota nelegálního obsahu sečte za všechny počítače… Souhrnná výše způsobené škody je rozhodující pro posuzování z hlediska trestního zákoníku – hranicí pro trestný čin je 5 000 Kč.  Podle přísloví „100x nic umořilo osla“ se v případě firem a organizací  může  stát (a jen málokdy nestane), že součet hodnoty nelegálního obsahu za všechny počítače je mnohonásobně vyšší, než uvedená hranice, přičemž jednotlivých zaměstnanců se to prakticky nedotkne, protože jejich podíl je malý. Zodpovědnost nese firma, její statutární zástupci a další zodpovědné osoby v hierarchii organizace, protože nezabránili spáchání trestného činu. To říká Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Nelegální obsah počítačů vás tedy může přijít pěkně draho – finančně i trestně.

Říkáte, že u vás to nehrozí? A jak to víte? Můžete to dokázat? No, fandím vám. Ale zkušenosti říkají něco jiného.

Kradené kolo do firmy asi nikdo netahá a neskladuje je tam, u programů a dalšího obsahu PC je to ale jinak. A následky jsou přitom horší než u toho kola – protože jste firma. A na rozdíl od toho kola se to s programy a třeba hudbou nebo filmy děje mnohonásobně častěji. Tipněte si – co je častější, že zaměstnanec používá ukradenou vrtačku nebo že používá neoprávněně třeba Total Commander či si pouští nelegální mp3?

A důsledky? Docela určitě zbytečné náklady, problémy a ostuda.

Neřešme pravděpodobnost, že na to někdo přijde. Důležité je, že ta možnost existuje.

A mnohem důležitější ale je, že vy zákony respektujete. Nebo se mýlím?

Pokud vás to zajímá, tak většina kontrol (Policií ČR) probíhá na udání – hlavně vlastními zaměstnanci, ale i konkurencí.

Zákon

Je zajímavé, že problematiku nelegálního obsahu přímo žádný zákon neřeší. Ale obecně se toho dotýká zákonů hned několik. Asi tušíte, které by to mohly být. Pokud ne, tak především tyto – Autorský zákon, Zákon o dani z příjmů, Zákon o DPH, Zákon o účetnictví, Občanský zákoník a když to jde do kytek tak Trestní zákoník. Ale jeden zákon už je konkrétnější – Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Ten zmiňuje nutnost kontroly, tedy spíše důsledky chybějící kontroly. Taky se tím zabývalo bývalé ministerstvo informatiky, které vydalo pár metodických pokynů, a také vláda v roce 2001 se svým Usnesením, ale to už nikdo nezná a pro firmy to není závazné.

Jenže to není vše. Protože obsah počítačů je nehmotný, odlišný od všeho ostatního, řídí se také odlišnými pravidly. Říká se jim licenční podmínky. Ty jsou někdy složité, často nepochopitelné. Málokdo se v nich vyzná. Jejich porušení ale má důsledky, dané uvedenými zákony. Jinak řečeno POKUTY, NÁHRADY ŠKOD, TRESTNÍ STÍHÁNÍ. Pamatujete následky u srovnání kolo/obsah PC? U firmy je to horší, protože to někdo (rozuměj management) umožnil. Jak? Co třeba nečinnost – neexistující pravidla a kontroly? Krásně definováno v §8, odst. 2, písm. b) Zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Nečinnost je vlastně přitěžující okolností, protože porušování zákonů umožňuje. Jen pro úplnost – v České republice je průměrná náhrada škod na firmu 264.000 Kč.

Licenční podmínky, licence

Víte co to je? Asi tušíte. Pro jistotu srovnejme dvě situace.

Situace 1. Koupíte počítač. Je váš, můžete si s ním dělat, co chcete. Rozbít ho, prodat, předělat (riskujete akorát záruku).

Situace 2. Koupíte program. Je váš, můžete si s ním dělat, co chcete. Nebo ne? NE! Není váš, nemůžete si s ním dělat, co chcete. Je majetkem autora, je to jeho dílo. Vám pouze poskytuje právo jej používat. Toto právo vyjadřuje licence, kupujete tedy licenci. S licencí jsou spojeny neoddělitelné podmínky, zvané, jak jinak, licenční podmínky. A v souladu s nimi zase musíte licence evidovat – kruh se uzavírá.

Cítíte ten rozdíl? Programy se nekupují (maximálně tak ještě nosiče – CD, DVD), kupuje se licence – právo je používat. Za přesně stanovených podmínek. Jakékoliv porušení těchto podmínek znamená, že jsou používány neoprávněně.

Nejhorší na tom je, že licenční podmínky skoro nikdo nečte. Píšou je právníci, to hovoří za vše. Bohužel, nikoho to neomlouvá. Protože většinou musí potvrdit, že s nimi souhlasí (u audiovizuálních děl jsou stanoveny přímo v zákoně).

Abych to shrnul. Nelegální obsah počítačů je jakýkoliv program nebo audiovizuální dílo, ke kterému nemůžete doložit, že ho můžete používat. V důsledku však nejde přímo o používání tohoto obsahu! Pokud nemáte právo jej používat, nemáte právo jej mít v počítači, protože pokud jej v počítači máte, je předpoklad, že jej používáte, protože vám v tom nic nebrání. Používání tedy není rozhodující pro posuzování z hlediska spáchání trestného činu. Ale může to samozřejmě situaci zhoršit.

A aby to bylo ještě složitější, není v silách naprosté většiny správců IT, aby tuto problematiku při svých denních povinnostech reálně zvládli. Pokud už mají znalosti, nemají prostředky a čas. To jsme si nevymysleli, to jsou zkušenosti z praxe tisíců firem z ČR a přilehlého okolí.

Proto projekt MÁME ČISTÉ PC. Nezávislá preventivní kontrola s nápravou problémů. A s certifikátem, podloženým důkazy. Je to důležitý krok k tomu, abyste alespoň v této oblasti byli kryti.